Historie obce do roku 1945

Hošťólkovy byly založeny teprve v době velké kolonizace ve 13. století. Svědčí o tom jednak to_r že na katastrálním území obce v dnešním rozsahu nebyly nalezeny stopy předhistorického osídlení, jednak sídelní typ vlastních Hošťálkov do provádění hospodářskotechnické úpravy půdy, totiž řadový půdorys a převládající plužina záhumenicová. Naznačuje to i název vsi, doložený poprvé v latinské listině z roku 1281, kterou kníže opavský Mikuláš I. daroval městu Krnovu 24 lánů lesa až k hraničnímu potoku (tj. Kobylí potok), který protékal „villam Godescalci", tedy vsi Godescalcovou, česky Hošťálkovou vsí. Název je německého původu, ze slova Gotscalcesdorf (Gotschalk = boží sluha), 1383 Gotschalkesdorf, z čehož se v latinských a německých textech vyvinuly podle německých domáckých zkratek jména Gotschalk názvy: 1390 Goczendorf, 1392 Goczeldorf a Goczelsdorf, od 16. století Gotschdorf, ale 1627 — 1798 též Gottsdorf, 1639 dokonce Gotschberg. Záhy se však ves objevuje i v české nebo ve zčeštělé formě: 1377 — 1393 Hosczalkowicz, 1378 Hoschalkdorf, 1413 Hoschczalkow, česky 1478 Hoščálkovice, 1571 Hoščálkové, od 1582 Hošťálkovy a někdy též Hoščálkovy, 1669 — 1884 Hošťálkov. To dokazuje, že zde i v okolí byli od počátku i čeští obyvatelé; snad byla ves vysazená původně českým lidem zvětšena německými kolonisty ve 13. nebo 14. století. Vykazuje totiž též některé rysy tzv. plužiny délkové, která byla vyspělejším produktem vnitřní slovanské kolonizace typické pro sklonek 12. a prvních dvou třetin 13. století.

Zakladatelem či lokátorem vsi, který osadníky přivedl, byl patrně nějaký Gotschalk, v české formě Hošťálek. Není ani vyloučeno, že název dal novému sídlu jeho první majitel, který pobýval na tvrzi Lungswaldu či Luginslandu (Burghau), jejíž nevelké trosky (zeď, příkop, val) byly patrné ještě v první polovině minulého století na hraničním horském hřebenu mezi Vraclávkem a Burkvízem (eventuálně mohl sídlit na tvrzi mezi Hošťálkovami a Radimí). Český podí] obyvatelstva se v Hošťálkovech udržel dlouho. Roku 1568 je tu doložen Jan starý fojt, Binek Šimkův, 1572 — 1586 Havel fojt, 1582 písař Pavel Bánovský, Macek myslivec, čeledín Mikuláš Horenický, šafářka Anna Lazarová, tedy vesměs panští zaměstnanci, dále rolník Jan Sklenář, ovšem usedlíků bylo ve vsi jistě daleko víc a jistě byli mezi nimi silně zastoupeni i Němci, neboť na hošťálkovském panství byly tehdy až na Mokré (dnes v Polsku) ostatní dědiny německé.

Z nich byly rokem 1558 obnoveny Holčovice, zpustlé podobně jako Matyášovy za války česko - uherské v 15. století, před rokem 1564 byl nově vysazen Vraclávek kolonisty, asi dřevaři, z okolí Vratislavi — polský Wroclaw (vesnice se německy jmenovala 1574 — 1945 Klein Bressel, často i Klein Bresslau, česky 1571 a 1593 Malý Vraclav, 1578 a 1674 Vraclav, od 1586 Vraclávek, ale 1615 a 1667 Malý Vraclávek, 1616 Malý Vratislávek, 1850 Malý Bressel, 1871—1885 Vraclávka, Malá Vraclávka); 1562 založena Nová Ves — dnešní název Česká Ves (Neudörfl, česky do 1947 Malá nebo Nová Veska nebo Nová Ves), 1592 Křížová (německy vždy Kreuzberg, česky 1847 Křížehora, 1872 a znovu od roku 1947 Křížová, 1881—1947 Kružberk), 1606 Dlouhá Ves, 1608 Spálené, 1666 Jelení, koncem 17. století Hutě, v 18. století Kotel, domy kolem dvora Matyášovy obnoveného v 17. století aj. Některé z těchto dědin byly větší nežli Hošťálkovy, kde roku 1608 mělo ze 34 usedlých jména českého původu jen 13 (Horný 3x, Novák 2x, Vlček, Kučka, Macek, Domnig, Vaverka, Klimeček, Sonek, Pivečka), 2 jsou nejistí (Nikisch a jménem neuvedený fojt).

V Mokrém z 31 usedlíků mělo 11 jména česká, 11 německá a 9 je nejistých, kdežto v Holčovi- cích byl poměr 12 : 61 : 3, v Nové Vsi 6 : 62 : 2, v Křížové 1 (Jaschke) : 27 : 2 (Handtke, Jordán), ve Vraclávku 8 (Koschke, Spieska, 6x Kubesa) : 35 : 2 (Jordán). V posledních 4 vsích byla jména českého původu silně zkomolena, ale do Vraclávku mířil i malý příliv český; roku 1616 mezi 10 poddanými žádanými k svědectví byli i Jiřík Stíhel, Jakub Šilhán a Andrys Klimek vedle tří nejistých. Avšak do roku 1667 poklesl všude počet usedlíků se jmény českého původu a i ta byla všechna zkomolena, přičemž nových českých příjmení nepřibylo: tak např. v Hošťálkovech ze 43 usedlých byla jen 4 (Horný), ve Vraclávku z 41 též 4 (Klimek, Horný, Nowag, Czirnke), v Křížové jen 1 (Jaschke). V Hošťálkovech se připomínaly tehdy ještě české pomístní názvy V kotle, Kobylí louka (Kobelwiese) a Luhy (v Mokrém bylo 7 českých pomístních názvů, z 33 usedlých mělo 16 jména českého původu). Podle několika shodných relací z doby kolem roku 1670 bylo obyvatelstvo na panství už zcela německé. Spadá tedy poněmčení posledních zbytků českého původního živlu v Hošťálkovech do první poloviny 17. století. Mnoho zavinila i třicetiletá válka, když už roku 1629 poklesl počet (asi dávek a robot schopných) sedláků a menších zemědělců tzv. zahradníků na polovici a roku 1646 nebylo prý na panství živého člověka, což bylo ovšem přehnáno, ovšem pobyt švédské posádky v blízkém Krnově klidu nepřispěl. Snížil se značně i výsev obilí a stav hovězího dobytka klesl na čtvrtinu, koní na 40 % ^a ovce téměř zmizely.

Majiteli Hošťálkov byli asi od počátku členové drobné české šlechty. Při dělení Opavska roku 1377 připadly Hošťálkovy k dílu knížete Hanuše a držel je Mikuláš z Vidbachu, který měl ve znaku leknín jako jeho příbuzní Stošové a který se následujícího roku podle vsi tituluje. Roku 1379 tu seděli jeho synové (?) Niček a Linhart, avšak v letech 1390 — 1393 byl majitelem Mikuláš Stoš, který držel i některá biskupská léna na Osoblažsku. Roku 1413 byl Arkleb z Hošťálkov upomínán o dluhy. Ves náležela ke statku Linhartovy. Jejím pánem byl roku 1439 Mikuláš z Fulštejna a Vladěnína, roku 1464 jeho synové (Jan) Trojan a Václav. Za války česko-uherské byly však Linhartovy („Gappersdorf") roku 1470 dobyty Francem z Háje a Vratislavskými a panství zpustošeno. Roku 1478 propustil kníže Viktorin Opavský za věrné Trojanovy služby Václavu z Vladěnína Linhartovy, Hošťálkovy, Opavici, Mokré, Holčovice a Radíkovy z manství. Roku 1484 jsou tu doloženi Václavovi synové Jan a Ojíř z Fulštejna a Vladěnína, 1504 — 1542 Ojíř sám (jen v letech 1524 — 1526 držel statek Jaroslav Oderský z Lideřova) a pak Ojířovi synové Václav, Lacek Ojíř a Albrecht, kteří byli bezdětní. Za nich došlo roku 1559 k hraničním sporům s knížectvím krnovským a 1551 začaly hraniční půtky s biskupstvím vratislavským, které se táhly do roku 1697. Při nich se poddaným dostalo dosti ran, ale kořisti málo. Po smrti Lacka Ojíře zdědila roku 1566 jeho sestra Magdaléna (vdova po Bartoloměji Kravařském ze Šlevic, podruhé provdaná za Jiříka Bernarda Tvorkovského v Kravař) výše zmíněné vsi i s Vraclávkem. Z jejích tří dcer obdržela při dělení dědictví roku 1578 nejstarší Bohunka ze Šlevic, provdaná za Jana Skrbenského z Hříště (od roku 1584 též pána na Fulneku), Hošťálkovy s dvorem a pivovarem, Novou Ves, Holčovice, Mokré, Vraclávek, a pusté vsi Matyášovy, Křížovou a Kobylí. Tak vzniklo nové samostatné panství Hošťálkovy, kde bylo zbudováno panské sídlo (tvrz), přestavěné kolem roku 1600 na zámek.

Bohunka zesnula roku 1580. Její sestra Kateřina ze Šlevic, paní na Linhartovech, se s vdovcem soudila o půl panství Hošťálkovy, ale ten udržel panství a vyhrál i spor o hranice u Starých Purkartic proti městu a knížectví Krnovu roku 1584. Poněvadž neměl ani z prvního, ani z druhého manželství s Maruškou Okrouhlickou z Kněnic děti, podědili panství roku 1597 jeho synovci Jaroslav (Jaroš) a Petr. Roku 1602 je držel Jaroš, současně pán na Velkých Kunčicích u Ostravy. Zemřel roku 1621 a tři roky po něm i jeho stejnojmenný syn. Hošťálkovy podědil pak Jarošův bratr Jan mladší Skrbenský, zvaný od roku 1635 do své smrti roku 1666 Jan starší Skrbenský, který je znovu uhájil proti rodině Kravařských ze Šlevic a jejich dědicům, podobně jako jeho syn Kryštof Bernard (žil 1615 — 1686, známý český spisovatel). Jeho první chotí byla Barbora Judita Tvorkovská z Kravař (zemřela 1659), druhou Kateřina Apolena Bořitová z Budče (zemř. 1696). Po něm nastoupil jeho syn Jan Kryštof Skrbenský, který zemřel svobodný roku 1725. Pak bylo panství v poručnické správě, a teprve roku 1735 přejali je od správní komise jeho bratranci Karel František a Jiří Bernard. V té době byl velkostatek nějakou dobu v nájmu Josefa Grohmanna, ale poddaní byli v letech 1701—1733 šizení úředníky, zejména důchodními Martinem Jáschkem a Samuelem Kapplem při vybírání daní ve prospěch vrchnosti. Vyrovnala se s nimi roku 1727 vrácením 7 000 zlatých. Od roku 1743 byl Karel František Skrbenský sám majitelem panství, které převzal roku 1768 jeho syn Karel Traugott (1716 — 1790, choť Gabriela z Poppen). Po něm dědil jeho stejnojmenný vnuk (narozen 1781), který nakonec pro rozmařilý život statky neudržel a prodal roku 1831 panství Hošťálkovy Karlu hraběti Strachwitzovi; ten je roku 1837 postoupil své dceři Antonii provdané za hraběte Jindřicha z Arco.

Skrbenští, povýšení roku 1662 ze stavu rytířského do stavu panského, užívali ve své osobní korespondenci ještě ve druhé polovině 17. století též češtiny. Jan starší byl členem Jednoty bratrské, jeho nástupce Jaroš založil 1615 na panství tři kostely, na něž byli dosazeni kněží luterští, z nichž kostel hošťálkovský byl určen za rodinnou hrobku. Jan mladší se hlásil asi k Jednotě, ale Kryštof Bernard byl považován za luterána a Jan Kryštof dokonce za kalvinistu. Dosadil do vsí roku 1687 luterské fojty a držel zde i pastora, proti jehož zatčení a uvěznění v Opavě roku 1721 ostře protestoval. Kostely byly sice převzaty roku 1670 pro katolickou bohoslužbu, ale panství bylo obydleno převážně luterským obyvatelstvem, byli tam však prý i sektáři, pikarti (Čeští bratři) a kalvíni. Konaly se tu často jezuitské misie, vrchnost ovšem bránila ostrému postupu s odůvodněním, že by poddaní ke škodě její i státu utekli ze svých usedlostí. Ještě roku 1691 tu byla převaha nekatolíků. Protireformace pak zvolna postupovala, ale ještě roku 1771 bylo např. v Hošťálkovech 224 katolíků a 300 nekatolíků, ve Vraclávku byl poměr 176:259 a v Křížové 118:321. Pokusy o povolení veřejných evangelických bohoslužeb roku 1779 neuspěly, a tak se nekatolíci scházeli i nadále tajně v přírodě nebo v soukromí. Teprve po vydání tolerančního patentu Josefem II. roku 1781 došlo ke zřízení evangelické farnosti pro celé panství v Holčovicích a roku 1831 ustavili filiální sbor ve Vraclávku, kde byla roku 1828 postavena modlitebna a roku 1861 vystavěna budova pro evangelickou školu a faru. Samostatná evangelická duchovní správa byla zde zřízena oficiálně roku 1866, též pro Hošťálkovy, Křížovou a některé jiné okolní obce. Evangeličtí kněží a učitelé na panství byli většinou českého původu. Katolíci zůstávali po celou dobu přifařeni do Nové Vsi, ale v Hošťálkovech působil od sklonku 18. století zámecký kaplan. V polovině minulého století měly už Hošťálkovy převahu katolickou, Vraclávek a Křížová nekatolickou, a to až do odsunu Němců, kdežto Hutě a Staré Purkartice zůstávaly téměř čistě katolické.

Avšak mýlil by se, kdo by se domníval, že feudální majitelé panství poskytovali svým poddaným nějaké zvláštní úlevy vzhledem ke stejnému náboženskému vyznání. O poměrech v 16. století sice nemáme mnoho zpráv, ale je jisté, že při založení Křížové „na pustém Kreuzbergu nad pustými Matyášovami" roku 1592 se 40 nových osadníků na poměrně nevelkých usedlostech (s rolemi o 150 prutech — 600 m délky — a 20 prutech šířky) muselo zavázat do roka k postavení stavení určitého vzhledu a podle určitých předpisů, k odvádění 2 slepic, 2 zl. a 20 vajec ročně, k 19 dnům pěší roboty hlavně při žních a senoseči a ke 4 dnům nadhánění při lovu; roku 1608 měli místo hlídky na zámku odvádět každý věrtel ovsa, chalupníci konat 8 dní pěší roboty, odvádět malou gruntovní činži a příst za malou odměnu 6 štuk z panské příze ročně. Není proto divu, že plán osazení vsi nebyl splněn, neboť roku 1608 při přehlídce výzbroje domobrany bylo usedlostí jen 36; fojt a 2 rolníci se dostavili s dlouhými ručnicemi, 33 zahradníků s halapartnami a 9 podruhů s kopími. Pro zajímavost lze uvést, že v Hošťálkovech měl fojt dlouhou i krátkou ručnici, 6 rolníků dlouhou ručnici, 17 halapartny, 8 podruhů mělo kopí, jeden měl železný palcát a jeden pouze cep. Ve Vraclávku byl fojt vyzbrojen jako hošťálkovský, 3 rolníci přišli s dlouhou puškou, 31 s halapartnami, jeden s pantokem, všech 10 podruhů s oštěpy. Všichni domobranci měli navíc poboční zbraň (patrně tesák nebo sečnou zbraň). Výzbroj byla tedy dosti slušná, ale poddaní o ni asi přišli během třicetileté války, takže případné vystoupení proti vrchnosti bylo znemožněno.

Je třeba ještě uvést, jak vypadala za feudalismu obecní samospráva. V čele stál fojt jako zástupce vrchnosti a současně jako nejzámožnější člen poddanské třídy, který měl ke správě obecních záležitostí k ruce několik členů obecní rady vesměs z rolníků nebo zahradníků. Pravomoc této obecní rady se vztahovala jen na záležitosti sociální, správu obecního jmění a souzení menších pří a přestupků. Znakem pravomoci byly obecní pečetě dochované pro všechny čtyři obce v otiscích z 18. století v katastrálních operátech. Podrobně jsme zpraveni o hospodářských a sociálních poměrech na panství až roku 1667. Všimněme si nejprve hospodaření vrchnosti. V hošťálkovském dvoře se chovalo 45 kusů hovězího dobytka, 60 vepřů, 15 koz a kozlů, 500 ovcí, „indyků" (krocanů) a kachen po 15, hus a slepic po 24 a nejméně 10 koní k obdělávání asi 181 ha polí. Sely se všechny druhy obilí, jen pšenice a pohanky málo, ale dosti hrachu, konopí a Inu.

Malý dvoreček Kotel ve Vraclávku byl částečně obděláván z Hošťálkov, v kamenném dvoře Na huti se chovalo 40 jalovic, 10 chovných sviní a 6 koní. Chmelnice zpustla za válek, na 3 rybníčcích okolo zámku se pěstovalo něco ryb, hlavně pstruhů, v panské zahradě bylo bělidlo. Bělidla a také panské mlýny byly jednak vedeny v režii, jednak byly pronajaty za odvádění naturálií (slepice, vejce, obilí), u zámku byl včelín. Rozsáhlé smíšené lesy složené hlavně z jedle, buku, dubu a modřínu zaujímaly přes polovinu půdy velkostatku a byly velmi bohaté, na zvěř — srny, jeleny (pro ně v 18. —19. století zřízena v Kotli obora), divoké vepře, ale vyskytovali se zde v 17. století i „nedvědi", rysi, vlci, ovšem i lišky, kuny a velmi mnoho zajíců. Střelbou se lovili jeřábci, tetřívci a divocí holubi, drobné ptactvo se chytalo na lep. Užitek vrchnosti plynul ovšem i z trestních pokut. Vrchnost měla také tzv. právo hrdelní; v nejistých případech se obracela o naučení do Hlubčic, případně do Opavy, od roku 1698 do Prahy. V období 1631—1722 známe 9 případů poprav v Hošťálkovech, z toho 4 čarodějnice (stětím, spálením, vpletením do kola). Věznice stála vedle fojtství u čísla 27.

Značný užitek měla vrchnost i z provozování různých řemesel na panství, bylo zde mnoho tkalců, soustružníků, šindelářů, ševců, lžíčařů, uhlířů a dokonce i papírník. Pracovních sil bylo dost, neboť podruzi byli povinni jen přástkou, konáním poselských služeb a pletím na zahradách, z toho něco konali i za odměnu. Horší to měli větší usedlíci, i když si část polních prací vrchnost obstarávala sama pomocí 38 vlastních, ne však (kromě úředníků) mnoho placených a živených zaměstnanců. Největší usedlosti drželi fojti, kteří sice nerobotovali, ale odváděli dost značné peněžité dávky z usedlostí a někde i z obchodu s přízí, byli povinni šenkovat panské lihové nápoje, dozírat na robotníky a na pořádek v obcích a vybírat daně státní i činže pro vrchnost. Poddaní dávali především platy peněžité, které však nebyly rovnoměrně rozvrženy a závislé na velikosti usedlostí. Z naturálních dávek odváděli všichni rolníci kuřata, v Hošťálkovech a v Křížové též vejce (ročně po 10, fojti po kopě), někteří i předivo, a obec Křížová platila z obchodu přízí 1. zl. 4 gr. Za propuštění od odúmrti (právo volného odkazu v případě majetku bezdětného poddaného) odváděli hošťálkovští oves a 2 usedlíci z Vraclávku po 2 husách. Dva mlynáři v Hošťálkovech dávali ročně po 62 šeflích žita a 5 šeflích ovsa místo chování panských vepřů. Řezníci na panství museli odebírat a vysekávat panský dobytek za jídlo a pivo, odváděli vrchnosti po 1 kameni loje nebo sádla ročně, všechny skopové a hovězí jazyky a odřezky pro panské chrty a ohaříky, které chovali fojti, mlynáři, krčmáři a svobodníci; ti zároveň museli navíc odvádět 10 % laudemie při prodeji svých usedlostí. Ševci měli za povinnost zpracovávat kůže a boty a vrchnosti je prodávat za předem stanovenou cenu, tkalci a jiní řemeslníci vrchnosti přednostně prodávat své výrobky, a trpěli i jinými omezeními.

Při velké populační explozi na panství od druhé poloviny 17. století nebylo práce pro všechny podruhy, kteří se proto vykupovali z robot za 2^1/2 tolaru ročně. Za povolení k sňatku, k službě nebo k učení řemeslu se platilo po 1 tolaru, za převody usedlostí po 11 gr., za propuštění z panství 10 — 30 tolarů, a žádalo o to mnoho lidí. Mnozí však utekli bez povolení vrchnosti nebo pro různé prohřešky, a jejich dědické podíly tzv. „spravedlnosti" připadaly „milostivé" vrchnosti, ročně prý průměrně 150 tolarů, tedy asi tolik, kolik tehdy stál prostředně velký grunt. Vrchnosti šel užitek i z pronajatých pozemků, za pohoštění při zasedání a obnovování „venkovského práva" (obecního zastupitelstva, na jehož volbu měla vrchnost rozhodující vliv) a za nucený odběr lihových nápojů.